Rozhodla jsem se, ze budu pravidelne psat o svete modelingu. Bude to velice subjektivni a pomerne cerstve zdokumentovani toho, co me sokovalo, bezmezne nadchlo nebo strasne nastvalo, popripade mix vseho dohromady. Pripravte se na vylev emoci bez cenzury....
Zacnu tim, ze momentalne jsem "na zkusene" v New Yorku pod kridly duveryhodne agentury, se kterou zjistit, jak mi New Yorsky trh sedne nebo spise ja jemu. Zatim je to 0:1, zadna pohadka o kampani pro Alexander Wang se zatim nekonala :). Samozrejme konkurence je tu pravdepodobne vetsi, nez kde jinde, takze je potreba se nedesit a vytrvat. A ted k memu vcerejsimu velice emotivnimu zazitku. Byla jsem vybrana pro nizkonakladove foceni svatebnich doplnku a protoze vim, ze svatby jsou velke odvetvi ve svete mody, rekla jsem si, ze to udelam, ikdyz bych normalne takhle malo placenou praci nevzala. Brala jsem to jako obohaceni portfolia o neco, co jeste nemam a s dobrym pocitem, ze fotografovo portfolio vypadala dobre, cekala, co se bude dit...Prijemne me prekvapilo, ze produkcni me navigovala do vlasoveho salonu na zkousku ucesu (hmm, berou to vazne..). Me nadseni jaksi ochablo, kdyz jsem byla kadernik dotazana, zda mi muze odbarvit vlasy kolem pesinky s tim, ze pak to "nabarvi zpet". NE. V nedeli v 8:30 jsem s hruzou v ocich (pokud nemusite, nespolehejte na metro v NY o vikendech) dorazila na sraz v Grand Central, popadla listek a masirovala do vlaku s celou grupou. Od 11hod do 5hod odpoledne jsem trpela a trpela. Moje vlasy byly nestrne natupirovane a sepnute do tri cumlu, do kterych kadernik vpletl slozitou konstrukci z proutku. Pridaval pinetky, az jsem si myslela, ze cele zelezarstvi ma mene kovu na odber nez moje hlava. Sedela jsem v mistnosti s malym vetrakem obalena rucnikem a zoufala si. Po 2 hodinach vas boli za krkem, po 3 hodinach se vam mota hlava ze spreju a vodicek, co na vas strikaji, po 4 hodinach chcete umrit a dal uz se vam chce jen brecet. Vzhledem ke svym zkusenostem vim, ze finalni look by byval byl stejny, kdyby mi pripli jiz hotovou konstrukci do vlasu. Byla jsem tak zoufala, ze jsem opravdu koketovala s myslenkou bezet na vlak vlasy nevlasy. Jenze...kdyz vidite chudinku designerku, jak si rovna ty krasne stuhy, broze, celenky, tak se vam ji zzeli. Ona nemuze za to, ze vas hairstylista je necitelny parchant, ktery precenil sve schopnosti a snazi se to skryt. Ona je ta, ktera diky nemu musela slevit z konceptu "dve slecny poradaji tea party", protoze kvuli memu vycesu se nepovedlo vyfotit ani jeden spolecny zaber s druhou modelkou, kterou odjela prave ve chvili, kdy jsem ja oblekala prvni model. Hlava me bolela cely den a musela jsem se neskutecne ovladat a popravde receno, doted nevim, jak se mi povedlo to hodit za hlavu a prijit na lokaci koncentrovana a plna energie a entusiasmu. Asi jsem si dokazala uvedomit, ze skodim sama sobe, pokud prenesu tu negativni energie na foceni.
Jak se fotilo (cvaky asistentky mobilem)
